Bez čeho motivaci nenajdete? Jak můžete pomoci dětem s jejich motivací?
Definic motivace existuje nepřeberné množství. Jak ale motivace funguje na denní bázi bez všech odborných slov?
Motivace je základ pro to, abychom chtěli něčeho dosáhnout – ať už je to být nejlepší ve svém oboru, nebo se jen třeba ve svém volném čase naučit malovat.
V předchozím článku o motivaci se zabývám právě tou teoretickou částí motivace. Na konci shrnuji několik rad, jak motivaci zvýšit, z kterých si můžete vybrat ty, které jsou vhodné právě pro vás.
Když ale půjdu o krok zpět, jak vůbec motivace vzniká? Odkud se bere, když si na ni nemůžeme sáhnout? Nejdůležitější základy pro motivaci budou vždycky postavené na tom, že nás to baví. Můžeme mít různé motivy pro to, co děláme, kromě zábavy. Můžeme chtít něco dokázat našim přátelům a rodině, může to být sázka, můžeme chtít být slavní a bohatí. Pokud nás to nebude bavit, tak u toho rozhodně dlouhodobě nevydržíme.
Jak s tím tedy pracovat na denní bázi z pozice sportovce, rodiče a trenéra?
Sportovci
Pro sportovce bude vždycky nejdůležitější část zábava. Těžko bude sportovec trávit roky svého života, svůj volný čas něčím, co ho nebaví. To, že se v rámci tréninku objevují pasáže, které sportovce nebaví, je normální. Důležité je v takovou chvíli přetočit myšlenky směrem k celku: “Pokud budu věnovat čas tomuto cvičení, posune mě to v dovednostech v daném sportu, budu mnohem lepší a o to víc mě to bude bavit.” Pokud sportovec aktivně soutěží a přestane se mu dařit, je běžné, že začne ztrácet motivaci. V takovém případě je možné, že aktuální forma neodpovídá očekáváním, které si sportovec dává, a to nás vrací opět na začátek. Pokud bude mít sportovec primární cíl zábavu, bude ho bavit samotný sport. Výsledky přichází s tvrdým tréninkem, který je opět spojený s tím, že máme daný sport prostě rádi.
Zkuste si vzpomenout na to, když jste byli děti. Když jste si po škole chodili hrát s ostatními dětmi. Kdo byli vaši kamarádi? Většinou ti, které bavila stejná aktivita a vůbec vám v tu chvíli nezáleželo na úrovni. Těšili jste se ze školy, až si půjdete na hřiště u baráku něco zahrát. Zavzpomínejte na vaše vnitřní dítě a na tu radost. To, že jsme dospělí, neznamená, že se zrovna v tomto případě nemůžeme chovat jako děti. Zkuste v sobě přesně tuto radost probudit. Tu, která není navázaná na žádné výsledky, na očekávání okolí, na slávu. Ta, která je čistě o tom, že chcete odhodit všechny věci ze školy a jít si hrát s kamarády. V tu chvíli vám nevadilo, že prší nebo že nemáte nejlepší vybavení a že se vlastně všechno učíte dost pocitově.
Motivace v čase kolísá, neexistuje nikdo na světě, kdo by byl pořád motivovaný. Netrapte se tedy tím, že ne vždy se vám do všeho chce. Je normální dát si na chvíli odstup, nadechnout se, zkusit i klidně něco jiného a pak se s nově načerpanou energií vrátit zpět a najít si svou cestu, která vás dovede k vašemu cíli. Je to jen a jen o vás. Nikdo ve vašem okolí není ve vaší kůži, nemůže vám říkat, jak se máte cítit nebo co máte dělat. Je to vaše zodpovědnost. Zodpovědnost vůči sobě samým, dělat to, co vás baví a stanovovat si cíle ve vašem sportu, jejichž plnění je čistě na vás.
Nebojte se tedy snít, dělat co vás baví a netrápit se tím, že ne vždy je vše zalité sluncem.
Trenéři
Trenér je zejména pro děti vzor. Někdo, kdo je vše učí, kdo jim ukazuje cestu. Kdo je pro ně autorita a zároveň kamarád. Být trenérem je obrovsky těžké. Na tréninku míváte většinou několik svěřenců zároveň. Každý je jiný, každý má jinou potřebu, každý má jinou motivaci.
Každý trenér by měl znát motivaci všech, o koho se stará. Díky tomu by měl mít každý nastavené cíle a očekávání vzhledem ke své úrovni a ke svým dovednostem. Nesnažte se však motivaci vymýšlet vy. Trenér má být zdrojem inspirace, ne motivace. Máte na tréninku svěřence, u kterého jste si všimli, že se přestal snažit a spojovat? Zeptejte se ho, co se děje. Třeba to vůbec nemusí souviset se sportem. Pokud ano, zeptejte se ho, co by ho bavilo. Nesnažte se to vymýšlet za něj. Pokud sportovec neví, dejte mu několik možností, z kterých si může vybrat. Tedy inspirujte v tom, jakým směrem by se mohl ubírat, ale konečné rozhodnutí nechte na něm. Důležité je o všem mluvit. Už jen to může někdy pomoct samo o sobě.
Buďte vzorem. Chcete, aby na trénink chodili všichni včas a dali do toho maximum? Chodťe včas a dejte maximum do vaší přípravy. Chcete po sportovcích, aby se zlepšovali? Sami si dejte cíl, v čem se chcete zlepšit a sdílejte to právě se svou tréninkovou skupinkou. Trenéři mohou předat spoustu návyků, které se propisují i do běžného života.
Jako trenéři byste měli hlavně předávat radost ze sportu. Vést sportovce k zodpovědnému přístupu k tréninku, který je bude motivovat k tomu učit se nové a nové věci. Neměli byste se s nimi bát mluvit, že se občas nedaří a že to je normální. Sport je mnohem víc než jen první místa. Pokud budete vést tréninky příjemnou formou tak, že se na ně všichni budou těšit, málokdy se stane, že vám někdo s tímto sportem skončí.
Rodiče
Rodiče jsou klíčovým článkem v motivaci každého z nás. Rodiče nám totiž od první minuty na tomto světě utváří naše vnímání světa. Děti jsou jako houby, které nasávají veškeré informace. Zapisují si do paměti všechny vzorce chování, které kolem sebe pozorují. Rodiče mají vliv na utváření osobnosti, na názorech, které dítě má, na přístupu k povinnostem i životu obecně.
Rodič tedy dokáže ovlivňovat motivaci dítěte, zejména v útlém věku ze všech nejvíc.
Dostatečně asi nedokáži toto zdůraznit, ale nejdůležitější je dítě poslouchat. Vnímat, co ho baví, pro jakou aktivitu má nadání a té se poté věnovat, nezávisle na tom, co si přeje rodič. To nejhorší pro dítě co může být, je věnovat se aktivitě, protože to rodiče chtějí. Dlouhodobě se dítě bude trápit a bude mu utíkat čas, kdy se může věnovat tomu, co ho opravdu baví.
Pokud chce rodič dlouhodobě udržet motivaci dítěte, je potřeba se danému sportu věnovat. Pro dítě není nic lepšího, než když si například fotbalista bude moct o víkendu jít na chvíli kopat s tátou, nebo atletka zaběhat se svojí mamkou. Berte děti na profesionální závody nebo zápasy, aby se mohly inspirovat.
Dítě má tendenci ke svým rodičům vzhlížet a opakovat chování rodičů.
Snažte se dítě chválit. Od kritiky a korekce techniky má trenéra. Chvalte ho za přístup. Povzbuzujte ho, když se nedaří. Bavte se s ním o tom, jak se jeho motivace mění v čase a podporujte ho v tom, co opravdu chce.
Vyvarujte se prosím časté chybě a neplňte si své sny skrz vaše děti. Mohlo by se stát, že jejich nesplněné sny se budou snažit splnit si přes další generaci, a to už bude začarovaný kruh.
Pokud chcete dítěti dát konstruktivní feedback, předávejte ho ve formě toho, co se mu nepovedlo směrem k dovednosti, ne směrem k osobnosti. Vyvarujte se tedy tomu: Jsi nešikovný. Místo toho používejte věty typu: Ten hod, který si předvedl může být vylepšen. Díky tomu udržíte u dítěte motivaci k tomu se dále zlepšovat.
Klíčem k motivaci je tedy zábava. To je krok A. Nic víc, nic míň. To všechno okolo je nadstavba. To, jak s konkrétní motivací každého pracovat, jaké cíle nastavit, to je až B, C, D….
Bavíte se tedy u sportu nebo vaše děti dostatečně?
